Vážení bratři, sestry, kamarádi a přátelé našeho společenství.
Za několik málo dní nastane pro křesťanský svět jeden z nejvýznačnějších svátků, který je nám v podobě Velikonoc předáván z generace na generaci našimi předky. Začínaje Velkým pátkem a konče Velikonočním pondělím jej ale převážná část nejenom mladých lidí vnímá již pouze jako den volna navíc. Nesmíme se ale na ně zlobit, že tomu tak je, protože svět kolem nás se rychle mění a my se měníme s ním. Vždyť i původní svátek oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista se vyvíjel do podoby nám nejbližší po mnoho staletí a je v něm vetknut i jeho předkřesťanský původ.
Vnímáme od dětství symboliku tohoto svátku v podobě beránka Božího, jenž je i námi obětovaný za spásu světa v podobě toho, kterého máme s mašličkou na krku za sladkost od svého dětství. Vajíčka, ať krásně malovaná, či pouze obarvena a zdobena nálepkou, jsou pořád předávaným symbolem nového života a pomlázka, se kterou jme honívali děvčata až nyní vnímáme jako symbol předávání síly prostřednictvím nového zeleného prutu po dlouhé zimě.
Svátek nezanikl a nezanikne, dokud se s těmito symboly jara budeme potkávat. A neznáme-li původ oslav, v ničem to nevadí.
Patří do této země, do země České a nenechme si ho vzít.
Vím, je špatná doba na oslavy, když v jiné slovanské zemi nedaleko nás zuří válka. I tu velmi citlivě vnímáme a po zbytek našich životů již její stopa zůstane v nás. Nelze tomu uniknout přivřením očí a snahou o její vytlačení z mysli. Ale mysleme prosím o těchto svátcích pokory nad vítězstvím Krista nad temnotou smrti na nám bližní.
Jsou mezi námi a příliš si jich nevšímáme. Neprosí, o nic nežádají, neb k tomu nebyli vychováni. Jsou to staří lidé, kteří především potřebují naši pomoc. Všimněte si jich pozorně a konejte dle svého uvážení. Stačí koupit beránka, čokoládového zajíčka, nebo vajíčka a udělat radost neznámému.
Málo dělá hodně!
bratr Petr z Brandýsa
