Nesmírné úsilí, počínaje rokem 2018, završil bratr Petr Hruška slavnostním předáním díla, kterého se zúčastnili hosté z Rakouska i Česka za mediálního přispění jihočeského rozhlasu zastoupeného zpravodajkou Lucii Hochmanovou.
Odkaz na zdroj níže citovaného článku, fotogalerii webu jihočeského rozhlasu je zde.
Ještě před osmdesáti lety byla mezi Starým Městem pod Landštejnem na Jindřichohradecku a česko-rakouskou hranicí řada obcí. Lidé tam chodili do kostela, děti do školy a řemeslníci pendlovali mezi českými a rakouskými zákazníky. Dnes už zaniklé obce připomínají jenom ovocné stromy v bývalých zahradách a místy zbytky domů. V bývalé obci Košťálkov se ale podařilo obnovit pomník připomínající padlé vojáky v první světové válce.
Celkem osmdesát jmen zaznělo při slavnostním odhalení obnoveného pomníku. Ten připomíná padlé, zemřelé a nezvěstné vojáky z první světové války z obcí, které ležely v katastru Starého Města pod Landštejnem směrem k česko-rakouské hranici.
O obnovení pomníku od roku 2018 usiloval Petr Hruška, Velký kapitulář Mezinárodního řádu Křižovníků s červeným srdcem, společenství Svatého Cyriaka. „Na soklu, který tu teď vidíme, stával vysoký monolit, kolem bylo zábradlíčko, lucerny. Když se v 50. letech obec Košťálkov ničila, zničili i původní pomník a zůstalo jenom torzo z podstavce,“ popsal.
Podstavec původního pomníku byl schovaný v křoví hned vedle silnice mezi Starým Městem pod Landštejnem a rakouským Kautzenem. „Původní monolit už jsme sem nechtěli dávat, protože na to nebyly finance a také jsme chtěli uvést jmenovitě ty vojáky, aby se vědělo, kdo přesně z těch obcí byl,“ vysvětlil Petr Hruška.
Většina jmen, které je možné na památníku číst, je německých. Více než 90 procent obyvatel dnes zaniklých obcí totiž tvořili Němci. Po druhé světové válce odsud byli nuceně odsunuti.
„Zdržovali se tady poblíž, protože doufali, že se vrátí do svých domovů. Našli útočiště a nouzová ubytování u svých příbuzných v Kautzenu, ve stodolách v okolí a podobně. Orgány rakouské moci se ale rozhodly Němce z této vesnice odsunout dále do dnešní Spolkové republiky Německo,“ připomněl rakouský historik Niklas Perzi.
I přesto, že potomky lidí odsunutých z těchto obcí se nepodařilo Petru Hruškovi najít, obyvatelé nedalekého Kautzenu jsou za obnovení památníku rádi. „Je velmi důležité slyšet o historii, zpracovávat historii, aby byla oživována. Utrpení, které prožili naši spoluobčané, musí vést k tomu, abychom se opět přiblížili a spojovali, a právě takové památníky k tomu mají sloužit,“ dodal starosta rakouského Kautzenu Manfred Whühl.
(autor: Lucie Hochmanová)
Odkaz na níže uvedený článek je zde.
Die tschechisch-österreichische Verbundenheit wurde bei der Enthüllung der Gedenktafeln in die ehemalige Ortschaft Gottschallings spürbar.
Zur Enthüllung eines Denkmals als Erinnerung an die gefallenen und vermissten Soldaten des Ersten Weltkrieges wurde am 25. Juni in die ehemalige Ortschaft Gottschallings geladen, diese liegt unmittelbar nach der österreichisch-tschechischen Staatsgrenze.
Der Bau des Denkmals — es wurde an jener Stelle errichtet, wo sich bereits vor der Grenzschließung eine Gedenkstätte befunden hatte — wurde von Petr Hruska vom Orden der Kreuzritter vom roten Herzen in Auftrag gegeben, nachdem er über vier Jahre lang Nachforschungen angestellt hatte, um die Namen der Soldaten ausfindig zu machen, die aus den geschliffenen Ortschaften Altstadt, Wittingau, Gottschallings, Romau, Auern, Kain, Deutsch Bernschlag, Dobroten, Markl, Diettreichs, Wetzles, Reichers, Bernhards und Althütten stammten. Unterstützung fand er dabei in der tschechischen Historikerin Helena Adamcova, die auch die Namen auf den zwei Gedenktafeln verlas.
Der Kautzener Historiker Niklas Perzi, dessen Vorfahren auch aus der Grenzortschaft stammen, lobte den völkerverbindenden Gedanken von Petr Hruska: „Das ist eine Initiative, die aus Tschechien kommt, für einen Ort, an dem nur Deutsche gelebt haben. Außerdem hat Petr Hruska alles aus eigenen Mitteln finanziert.“
Perzi ging auch auf die Geschichte der meist wohlhabenden Grenzdörfer ein, auf die „wilde Vertreibung“ der Deutschen im Mai 1945, die Grenzschließung 1947 und den Versuch, die Ortschaften mit Tschechen und Slowaken aus ganz Europa wieder zu besiedeln. „Mit der kommunistischen Machtübernahme 1948 wurde auch der Übergang geschlossen. Es folgten der militärische Sperrgürtel und die Rücksiedelung der tschechischsprachigen Bevölkerung, ehe die Orte in Grenznähe alle gesprengt und der Eiserne Vorhang durch Stacheldrahtzaun sichtbar gemacht wurde“, erinnerte Perzi. Erst im Jahr 2006 sollte der Grenzübergang wieder befahrbar sein.
Dankbar zeigte sich Hans-Günter Grech, der, 1942 geboren, mit seinen Eltern ins Weinviertel ausgesiedelt wurde und der Obmann des Südmährer-Verbandes in Österreich ist. „Unsere Eltern haben viele Opfer gebracht, dass es uns gut geht. Es wäre schön, wenn das, was einmal getrennt wurde, doch wieder zusammenwächst.“ Bürgermeister Manfred Wühl betonte, wie wichtig es sei, sich immer wieder über die gemeinsame Vergangenheit Gedanken zu machen, um diese aufarbeiten zu können: „Solche Erinnerungsstätten können dazu dienen, das Vergangene nicht zu verdrängen und den Frieden zu bewahren.“ Wie viele Menschen nach ihren Wurzeln suchen, zeigten auch die interessierten Besucher, zumeist Enkel oder Urenkel der einst Vertriebenen.
(der Autor: Edith Hofmann)
Překlad článku:
Česko-rakouská sounáležitost byla pociťována při odhalení pamětních desek v bývalé obci Košťálkov (Gottschallings.)
K odhalení pomníku na památku padlých, zemřelých a nezvěstných vojáků v první světové válce došlo 25. června v bývalé obci Gottschallings, která leží bezprostředně u rakousko-české státní hranice.
Stavba pomníku – byl postaven na místě, kde se již před uzavřením hranice nacházel památník – nový pomník byl postaven Petrem Hruškou z Řádu Křižovníků s červeným srdcem poté, co více než čtyři roky prováděl výzkum, při kterém zjišťoval jména a příjmení vojáků, kteří byli ze Staré Město pod Landštejnem, Podlesí, Dobrotína, Návar, Pomezí, Veclova a ze zrušených osad Vitíněves, Košťálkov, Romava, Kuní, Dětříš, Rajchéřov, Pernárec a Staré Hutě.
Procházel staré archivy. Podporu přitom našel u české historičky Heleny Adamcové, která také při odhalení pomníku přečetla jména a příjmení zde uvedených vojáků na dvou pamětních deskách. Historik Niklas Perzi, z Kautzenu jehož předkové pocházejí z pohraniční obce, pochválil myšlenku Petra Hrušky: „Je to iniciativa, která přichází z České republiky, pro místo, kde žili pouze Němci. Petr Hruška navíc vše financoval z vlastních zdrojů.“
Perzi se také zabýval dějinami pohraničních vesnic, „divokým vyhnáním“ Němců v květnu 1945, uzavřením hranic v roce 1947 a pokusem o znovuosídlení obcí Čechy a Slováky z celé Evropy. „S komunistickým převzetím moci v roce 1948 byl uzavřen i přechod. Následovaly vojenské zátarasy a repatriace česky mluvícího obyvatelstva, než byla všechna místa v blízkosti hranic odpálena a železná opona byla zviditelněna plotem z ostnatého drátu,“ připomněl Perzi. Teprve v roce 2006 měl být hraniční přechod opět průjezdný.
Vděčný byl Hans-Günter Grech, který se narodil v roce 1942 a byl se svými rodiči vystěhován do Weinviertelu a je předsedou Jihomoravského svazu v Rakousku. „Naši rodiče přinesli mnoho obětí, aby nám bylo dobře. Bylo by fajn, kdyby to, co se jednou oddělilo, opět srostlo. Starosta Kautzenu Manfred Wühl zdůraznil, že je důležité neustále se zamýšlet nad společnou minulostí, abychom ji mohli zpracovat: „Taková místa paměti mohou sloužit k tomu, aby nevytěsňovala minulost a zachovala mír. Kolik lidí hledá své kořeny, ukázali i zainteresovaní návštěvníci, většinou vnuci nebo pravnuci kdysi vyhnaných.
